Základem obsazení jsou členové kapely Royal Dixieland Jazz Band, ke kterým se přidali další hudeníci z Kolínského Bigbandu a mohlo tak vzniknout obsazení třech saxofonů a třech žesťů s kompletní rytmickou sekcí. Jako sólisté s orchestrem vystupují: Alžběta Sosnovcová-pěvecké základy získala v ZUŠ Kolín u Jany Mančalové. Zdobí ji především úžasná univerzálnost. Dokáže se vyrovnat s interpretací rockové hudby, jazzu ale i klasické hudby. V současné době působí jako sólistka orchestru Kolínský Big Band a Royal Dixieland Jazz Band. Johana Jeřábková-začínala u Blanky Beranové v ZUŠ Kolín. Nyní studuje na Konzervatoři Jana Deyla v Praze u prof Kloubové-Puklické. Přestože je její hlavní obor klasický zpěv je sólistkou Městské Kmochovy hudby Kolín a pohostinsky zpívá i s dalšími orchestry. Jiří Fiedler-matador rockové scény, ale zároveň nadšený sběratel a interpret dobových kupletů z první republiky. Ani on nikoho nenechává na pochybách, že Ježkova muzika je jeho parketa. Nástrojové obsazení: Zdeněk Jeřábek-trubka Karel Hamr-trombon Miloslav Bubeník-trombon Pavel Gregor-alt saxofon, klarinet Boris Buňka-tenor saxofon, klarinet Aleš Čermák-tenor saxofon, klarinet Stanislav Kuba-kytara, housle František Štěrba-piano Petr Richter-baskytara Pavel Pečenka-bicí Pro toto obsazení orchestru byly napsány na míru nové aranže Ježkových písniček, které vycházejí z klavírních úprav jeho spolužáka a přítele Václava Holzknechta-dlouholetého ředitele pražské konzervatoře. Náš orchestr se nehraje Ježkovy písničky stejně jako tomu bylo ve třicátých letech minulého století, protože od té doby prošla jazzová hudba velkým vývojem. Úplně nový pohled na Ježkovu hudbu přinesl také orchestr Karla Vlacha, který hrál písničky v nových swingových úpravách po válce v divadle V+W. Snažíme se tedy přinést posluchači Ježkovy písničky v původních harmoniích, ale s využitím současných technických možností. I při samotné interpretaci skladeb se nesnažíme o „retro styl“, ale o současný projev, který je bližší jak muzikantům, tak i posluchačům. Miroslav Štrobl dlouholetý člen kutnohorského ochotnického spolku TYL, režisér řady divadelních inscenací a příležitostný moderátor společenských akcí. Krátce působil jako ředitel kutnohorského Tylova divadla. V současné době se jako publicista zabývá meziválečnou historií Kutné Hory a aktivně se podílí na kulturním životě města. Večer v Kavárně Tmavomodrý svět Námět a scénář: Zdeněk Jeřábek, Yvetta Jeřábková a Miroslav Štrobl Kostýmy: Helena Dajbychová Scéna: Boris Buňka Hudba: Jaroslav Ježek Texty: Jiří Voskovec, Jan Werich Hudební aranžmá: Zdeněk Jeřábek Zvuk: Josef Krčil Světla: Jiří Růžička Režie: Miroslav Štrobl Hrají a zpívají: Miroslav Štrobl Alžběta Sosnovcová Johana Jeřábková Jiří Fiedler Orchestr Jaroslava Ježka Zvláštní poděkování vedení Tylova divadla za vstřícnost a pomoc při realizaci projektu. Jaroslav Ježek (25. 9. 1906 Žižkov-1. 1. 1942 New York) Narodil se na pražském předměstí v tehdy samostatném městě Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky. Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. O dva roky mladší sestra Jarmila mu pomohla zaplatit jeho první piano. V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Albín Šíma, Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio. Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení skvělé hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch. V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Janem Werichem emigroval do Spojených států, kde se k nim připojil i Jiří Voskovec. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel. Ze vzpomínek jeho kolegů: František Filipovský: „Jarda Ježek – to byla zvláštní osobnost. Neoplýval nijak krásou, nejenže špatně viděl, jak jsem řekl, později dokonce i špatně slyšel. Když však zasedl ve společnosti ke klavíru a hmátl do kláves, tak mohli jít všichni donchuáni do háje. Nejkrásnější děvčata byla kolem piána a existoval pro ně jen on. Fantastická vitalita z něho přímo živelně vyzařovala. Byl přirozený, nepovyšoval se, družný, ke každému se choval vlídně a přátelsky, i když si uměl lidi také dobírat a pak se dlouho smál vydařenému šprýmu.“ Václav Holzknecht „Zvláštní byl jeho mimořádný zájem o modrou barvu. Vzbuzovala v něm pocity, které u normálně vidoucích lidí asi neexistují; jejich působivost by se dala vysvětlit nejspíše skladbou jeho oka. Psal na modrém papíře, používal modrých obálek, kupoval si často modré košile, kravaty i šaty. Nebyla to u něho póza….Láska k modři vyvěrala z něho a nepotřebovala předloh. Byla jednou z jeho vlastností.“